Fotil jsem bouřku nad
Táborem.
29. července 2005 byl pátek, patrně nejteplejší den toho léta
a já měl na Lipně zakázku. V Horní Plané jsem zvučil
cimbálovou muziku Aleše Lisonka z Uherského Hradiště. Na
zpáteční cestu jsem se vypravil kolem 23:00 a v tu chvíli jsem
už tušil, že bude dobrodružná. Ze západu se začalo blýskat a
toužebně očekávaný déšť byl na dohled. Se zpěvákem cimbálky,
kterého jsem vezl, jsem se ještě zdržel v Českém Krumlově a poté
už jsem sám pokračoval v cestě do Chotěboře.
Protože odjakživa rád zkouším nové věci, nejel jsem zpět na
Jindřichův Hradec, jako když jsem jel tam, ale vybral jsem
cestu na Tábor, zvědav, která z obou cest bude kratší a
která bude rychlejší. Která cesta je kratší, jsem zjistil.
Pojedete-li na Lipno a budete hodně spořiví, jeďte na Jindřichův
Hradec. Ušetříte tak, považte, celých 5 kilometrů! :) Která
cesta je rychlejší jsem ovšem nezjistil. U Tábora mě začala
nemilosrdně dohánět bouřka. Blesk stíhal blesk a přestože byla
asi hodina po půlnoci, já bych klidně mohl vypnout světla, jak
bylo nebe osvětlené. Bezpečně jsem poznával plodiny na polích a
viděl velmi vzdálené horizonty. Tábor jsem se rozhodl objet, a
tak jsem v Plané nad Lužnicí odbočil doprava na Chýnov. Asi v
polovině této cesty zesílil vítr natolik, že při rychlosti 70
km/hod mě začalo předbíhat listí, větve a rozličné drobné
předměty. Našel jsem relativně bezpečné místo, a zastavil.
Příroda rozehrála obrovské divadlo, kterého jsem se bezděky stal
svědkem. Husté mraky se mi valily nad hlavou a blesky a burácení
hromu už zněly nepřetržitě. Chvíli jsem seděl v autě jako
přimražený. Vzpamatoval jsem se až v okamžiku, kdy jsem začal
přemýšlet, jak o tom budu doma vyprávět. Uvědomil jsem si, že
neopakovatelný zážitek se asi těžko slovy dá vylíčit a tak jsem
alespoň popadl fotoaparát v marné naději zachytit atmosféru
noci.
Aparát jsem namířil k Táboru a
začal fotit. Ještě štěstí, že jsem měl dostatek volné kapacity
na kartě. Zachytit blesk spouští, která má velké zpoždění, je
nesmírně těžké. A tak jsem nafotil přes 100 snímků, abych jich 9 mohl
vybrat. Na prvním snímku je vzdálený Tábor za úplné tmy, ostatní
snímky pak zobrazují různé světelné variace stejného pohledu,
které se mi náhodně podařilo zachytit. Jsem si vědom, že do
profesionální kvality mají tyto fotografie daleko, je to jen
pokus o zachycení atmosféry oné noci.
